close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Systém Hrotirské konfederace

25. dubna 2012 v 15:08 | Petr Losert |  Státy

Jak jsem již několikrát zde zmínil, Hrotirská konfederace vznikla roku 212 spojením čtrnácti původně eranských zemí. Ty výměnou za své území získaly systém Hrotir. Jak ale tento nesourodý svazek fungoval? V tomto článku se chci věnovat právě tomuto problému. Začněme definicí těch států, které konfederaci vytvořily. Oněch čtrnáct zemí mělo na Eraně různou rozlohu a postavení. Nejdominantnější místo mezi nimi rozhodně zabíraly Lowanská republika, která se dokonce svého času pokoušela konkurovat Alaritu, a Kurkugské knížectví. Tyto dvě země měly největší rozlohu a také diplomatickou váhu. Jednu chvíli se dokonce rýsovala možnost, že se spolu dohodnou a samy od Impéria Xor získají společný systém. Toto však nakonec zkrachovalo na neochotě Lowanů spojit se paritně s monarchií. Proto došlo k velké alianci, kde měly republiky v konečném součtu navrch nad autokratickými systémy. Dalšími republikami byly Jurgön, Koloraz, Fuerim, Patron, Uraz, Lumpala a Koršak, městská republika a suverénně nejmenší stát vstupující do konfederace. Na straně autokracií stály kromě Kurkugského knížectví Zanbarské velkovévodství, Spojená knížectví Ërbu a Veeckenu, Belfegorská despocie, Krillské knížectví a Variské patrimonium.



Zastavme se u posledně jmenovaného státu. Variské patrimonium byla teokracie, v jejím čele stál arh. Arh byl nejvyšší představitel nejrozšířenějšího náboženství na Eraně - unitilismu. Unitilismus vyznávalo v roce 212 kolem 57 % veškeré galaktické populace. Arh Carnuss XXXII. chtěl tohoto vlivu využít ve svůj prospěch a získat alespoň jednu planetu zcela pro sebe. Tradice nezávislosti unitilistického státu a tím i víry sahá hluboko do 10. století starého letopočtu. Tehdy se arhovi Lusovi Velikému podařilo prosadit, že sporné území mezi dvěma královstvími bude spravovat právě jeho církev. Zabránil tak nejen válce, ale získal i první zárodek Variského patrimonia, které bylo oficiálně vyhlášeno roku 937 s. l. Arhové a celkově stoupenci unitilismu se dlouho nemohli smířit s nutností vstoupit do Hrotirské konfederace a sehráli ještě významnou roli v jejích dějinách a dějinách celé galaxie. Ale o tom někdy později.



Konfederační ústava byla podepsána 18. února 213. V ní byly zakotveny všechny funkce, a to jak legislativní a výkonné, tak i soudní. Dále zde byla pasáž věnovaná rozdělení povrchu Hrotiru a případnou dělbu dalších, dosud neterraformovaných planet Hrotirského systému. Všech čtrnáct zemí získalo stejný díl území. Bylo dbáno na to, aby každý z členských států měl stejný podíl obhospodařitelné země, stejně jako té méně úrodné. V podstatě mapa Hrotiru vypadala jako obří barevný míč na pláž, neboť hranice se táhly od jednoho pólu k druhému v liniích, které by se s trochou představivosti daly nazvat poledníky. Takto byl Hrotir rozdělen na čtrnáct stejně velkých pásů. Mělo tak dojít ke spravedlivému rozdělení. Zpočátku tomu tak bylo, avšak později došlo k diferenciaci, kdy například Fuerimská republika na svém území objevila obrovská naleziště duralia, rudy používané k pancéřování válečných lodí a strojů. Ve smlouvě bylo taktéž stanoveno, že další planety budou spravovány společně v rámci konfederace, že veškerý výtěžek z těžby půjde do konfederálního rozpočtu. Pokud by populace na kterékoliv planetě dosáhla určitého počtu, byla by tato přijata do konfederace jako členský stát.



Nejvyšším představitelem konfederace byl kníže-prezident (kompromis mezi republikánskými a autokratickými státy). Kníže-prezident byl volen na dobu 8 let (republikánský prvek), ale mohl být neomezeněkrát znovuzvolen (monarchistický prvek). Ke své volbě potřeboval dosáhnout věku 40 let a být navržen alespoň dvěma státy, popřípadě potřeboval 1 milión podpisů. Volba byla celolidová, probíhala však na bázi států. Hlasovalo se odděleně v každém státě a poté se sečetla vítězství v jednotlivých státech. Kdo měl více států, vyhrál. Pokud byla shoda 7:7, sečetly se všechny kandidátovy hlasy a ten s více vyhrál. Prvním knížetem-prezidentem se roku 213 stal Marin Catuense. Kníže-prezident neměl moc pravomocí, zastupoval konfederaci v mezinárodním styku, potvrzoval vládu a zástupce států v Konfederačním parlamentu.



Nejvyšším legislativním orgánem byl Konfederační parlament. Ten sestával ze zástupců jednotlivých států. Jejich počet se neustále měnil, neboť existoval různý způsob nominace. V republikách byli zástupci voleni ve volbách, které v různých státech probíhaly odlišně. Například v Kolorazské republice se vytvořily okrsky, jejichž vítěz byl nominován přímo. Jinde byly voleny v celostátním hlasování strany, které pak dosazovaly svoje kandidáty. V monarchiích se členy Konfederačního parlamentu stávali všichni příslušníci panující dynastie, když dosáhli 16 let. Variské patrimonium mělo pevně stanovený počet zástupců (30), které dosazoval libovolně arh. Jelikož počty republikánských zástupců byly pevně dány a naopak zástupci monarchií se zcela náhodně rozrůstali a smrskávali, byl do Konfederačního parlamentu implementován systém volných zástupců. Pokud např. bylo monarchistických zástupců o dva více než republikánských, proběhly "celorepublikánské" volby, v nichž byly dovoleni dva republikánští zástupci. Tito zástupci byli tzv. volnými zástupci. Tento systém byl pružný, volní zástupci byli přidávání a odebírání podle potřeby. Role konfederačního parlamentu spočívala v přijímání konfederálních zákonů.



Výkonnou roli v Hrotirské konfederaci zastávala konfederační vláda. V jejím čele stál premiér, který určuje počet a osoby jednotlivých ministrů, přičemž opět platí, že republikánští a monarchističtí ministři jsou zastoupeni rovnoměrně. Speciálním členem vlády byl arhův legát, který měl funkci vicepremiéra. Toho dosazoval přímo arh a byl přítomen v každé vládě. Nezapočítával se do republikánsko-monarchistického kvóra. Konfederační vláda spravovala pouze věci společné pro všechny státy konfederace, tedy určovala konfederační rozpočet, zahraniční politiku a společnou konfederační armádu.



K posledně jmenovanému bych se rád rozepsal trošičku podrobněji. Konfederační armáda byla armáda společná pro všechny státy. Byla rozdělena na čtyři části - pozemní vojsko (jež bylo z důvodů, které nastíním níže, velmi malé), letectvo, vesmírné a planetární námořnictvo. Nejdůležitější roli zastávalo vesmírné námořnictvo, které obstarávalo ochranu celého systému. V čele námořnictva stál vrchní velitel, který byl podřízen ministrovi námořnictva. Výstavba a výstroj lodí byla plně v kompetenci konfederálního ministerstva námořnictva. Vrchní velitel rozhodoval o celkové strategii a rozložení loďstva. Pro ostatní složky konfederační armády bylo zřízeno jednotné konfederační ministerstvo války. Úkolem pozemního vojska bylo zabezpečit ochranu povrchu planety, avšak nemělo být natolik silné, aby ho mohl premiér využít pro mocenské účely vůči jednomu ze států. Státy si jednotlivě vedly vlastní pozemní ozbrojené složky, které spolupracovaly s konfederačním ministerstvem války pouze v případě ohrožení Hrotiru. Jejich účelem bylo zamezit případnému puči či ozbrojenému povstání a spolupracovat při živelných katastrofách.
 

Diplomatické vztahy v prvních dvou dekádách 3. století

21. dubna 2012 v 17:20 | Petr Losert |  Státy
Za počátek mezihvězdé diplomacie můžeme označit vyhlášení nezávislosti Svazu svobodných světů a tím narušení interstelární dominance Impéria Xor. Tyto dva státy ve sledovaném období vytvořily dva dominantní bloky, mezi kterými ostatní státy fluktuovaly. Tyto bloky byly připraveny kdykoliv rozpoutat válku. Míra nevraživosti mezi nimi byla již tak vysoká, že neexistovala možná cesta k navázání přátelských vztahů. Xor v představitelích Koloniálního svazu viděl zrádce, kteří si nezasloží nic jiného než smrt na popravišti. Naopak Svaz svobodných světů vnímal Impérium Xor jako tyranský totalitní stát, který zadusil veškeré svobody jedince a skupin. V obou zemích na tyto témata probíhala zuřivá propaganda. Není divu, že druhým vzniknuvším koloniálním ministerstvem bylo po ministerstvu obrany ministerstvo propagandy. Propaganda měla taktéž nezastupitelnou roli a dlouholetou tradici i v Císařství. Právě propaganda, která vykreslovala druhou stranu jako krvežíznivé monstrum, vyhrocovala vztahy obou států.

Brzy se na hvězdné obloze oběvily nové útvary. Díky bilaterálním smlouvám mezi Xorem a zeměmi na Eraně bylo jejich eranské území vyměněno za hvězdné systémy. Vznikly tak tři nové mězihvězdné útvary - Krelešská republika, Alaritská republika a Hrotirská konfederace. Zastavím se u posledně jmenované. Hrotirská konfederace vznikla z čtrnácti malých eranských států, které nebyly dostatečně veliké, aby od Xoru získaly samostatný hvězdný systém. Všech čtrnáct států mělo dohromady rozlohu o něco větší, než celá Alaritská republika. Díky smlouvě s Impériem dostaly tyto státy systém Hrotir, který se skládá ze sedmi planet, z nichž jedna byla obyvatelná bez terraformace. Ve smlouvě bylo dále stanoveno, že vnitřní rozdělení systému byde plně v režii čtrnáctky a že Xor do tohoto procesu nebude zasahovat. Všech čtrnáct zemí se dohodlo, že bude rozdělen jen povrch Hrothiru samotného, a to rovnoměrně mezi všechny státy bez ohledu na jejich eranskou velikost. Aby získaly potřebnou diplomatickou váhu na mezihvězdném politickém poli, rozhodly se k vytvoření konfederace. Dalších šest dosud neobydlených planet systému se mělo stát společným majetkem konfederace.

Jak to vypadalo s diplomatickými vztahy a interstelárními organizacemi? Po první galaktické válce vznikla Společná komise pro vesmírnou kolonizaci, jediný společný orgán, ve kterém v první dekádě zasedal jak Svaz, tak Impérium. Jejím úkolem bylo dohlížet na neporušení paragrafu VII Věčného míru o mezihvězdné kolonizaci. Se vznikem nových států došlo k rozvoji mezihvězdné diplomacie. Kreleš, Alarit a Hrotir v první dekádě spojili své osudy s Koloniálním svazem. Podepsali bilaterální dohody o vzájemné pomoci a založili Intergalaktickou radu. Tento orgán se brzy měl stát významnou složkou diplomacie. V Intergalaktické radě měly být řešeny problémy nenásilnou cestou, mělo docházet k projednávání politických a ekonomických projektů a ustanovování mezistátních norem a pravidel. Impérium Xor se odmítlo k této organizaci připojit.

Druhá galaktická válka, nebo spíše její následky, rozbila dosud neotřesitelnou jednotu čtyř států zastoupených v Intergalaktické radě. Xor, ačkoliv válku de facto prohrál, dosáhl na diplomatickém poli jasného vítězství. Velký podíl na tom měl Silvius Rabe, xorský nejvyšší císařský legát při vyjednávání mírové smlouvy. V ní se Xor zavázal, že povolí kolonizaci dalších hvězdných systémů vítězné strany. Původní návrh Koloniálního svazu počítal s tím, že každý ze čtyř států kolonizuje tři systémy. Rabe se ale obrátil na zástupce Kreleše s návrhem, že Xor podpoří případný krelešský požadavek na kolonizaci dalších tří systémů. Kreleš tento požadavek považoval za oprávněný, neboť právě hlavní tíha bojů spočívala v jeho systému. To vzbudilo rozruch, neboť s obdobnou propozicí ihned vystoupili také zástupci Alaritu a Hrotiru. Svaz svobodných světů tyto návrhy kategoricky odmítl, neboť by znamenaly vážné narušení rovnováhy sil. Kdyby Alarit, Kreleš i Hrotir získali každý po 6 systémech a Koloniální svaz jen 3, pak by dohromady měly 21 systémů, žatímco Svaz 33. Nakonec došlo ke kompromisu. Trojice nespokojenců mohla kolonizovat pouze tři systémy, zatímco Koloniální svaz se této výsady vzdal. Ve výsledku se mírovou smlouvou změnilo diplomatické ovzduší takto - Xor byl přinucen vstoupit do Intergalaktické rady, Kreleš započal svůj příklon ke Xoru, Alarit a Hrotir ztratili důvěru v Koloniální svaz a začali razit nezávislou politiku. Ačkoliv vojensky dokázal Svaz zastavit ofenzívu Xoru, na diplomatickém poli jednoznačně prohrál.

Sjednocovací proces na Eraně

13. dubna 2012 v 15:45 | Petr Losert |  Státy

Mezinárodně-politická situace na Eraně byla vždy velmi složitá. V průběhu času se zde vytvořily dva dominantní bloky. Jeden byl veden Gamoranským královstvím, zatímco druhý Purhundským císařstvím. Oba tyto bloky byly k sobě velmi nepřátelské, za dobu jejich existence spolu svedly pět ničivých válek. Ke konci 24. století starého letopočtu se však do popředí dostaly mírové snahy o vyřešení letitých sporů. Roku 2341 vznikla celoplanetární Rada společenství států, kde mělo docházet k řešení problémů na mezinárodní úrovni. Byly podepsány úmluvy, omezující zbrojní program a výdaje všech zúčastněných států. To vše bylo zásluhou gamoranského krále Uthinuka III., diplomata, jenž neměl ve své době obdoby. Uthinuk, který za poslední gamoransko-purhundské války ztratil jak otce, tak matku, se ze všech sil snažil další podobné válce zabránit. Jeho iniciativou vznikla Rada společenství států, to on se zasadil za zmenšení všech armád světa. Ale jeho skutečně mistrovským dílem bylo dojednání sňatku jeho syna a nástupce prince Gavrase s s dědičkou Purhundského císařství princeznou Juranou. I přes hlasité protesty ostatních států, cítících se možným spojením ohroženy, došlo ke svatbě 19. června 2347. Gavras pak v roce 2352 nahradil svého zemřelého otce na gamoranském trůně, Jurana se stala vládkyní Purhundu o pět let později. Oba státy sice měly na čele manželé, ale oficiálně se stále jednalo o suverénní země. Změna nastala poté, co jejich jediný syn Töttir sjednotil obě monarchie. Töttir se nejprve stal císařem Purhundu, když jeho matka v roce 2384 zemřela na komplikace spojené se zápalem plic. Roku 2389 zemřel i jeho otec a Töttir se stal hlavou personální unie. Formálně byly oba státy sloučeny o dva roky později.

Zároveň se sloučením těchto dvou zemí do Impéria Xor přišla i časová reforma. Rok 2391 starého letopočtu byl považován za rok 1 nového xorského letopočtu. Sjednocení však neproběhlo tak úplně bez problémů. Ostatní státy světa vyhlásily Xoru válku, navíc ve vlastní zemi vypuklo povstání vedené důstojníky, kteří toto sloučení považovali za zradu všech svých ideálů. V konfliktu, který později vstoupil ve známost jako tzv. sjednocovací válka a který trval skoro šest let, Impérium zvítězilo. Ostatní země musely odzbrojit své armády a smířit se s částečně potlačenými právy své suverenity. Mimo zákazu vlastnictví vojenských letectev a námořnictev a značného početního a zbrojního omezení jejich armád, musely se také vzdát např. svého vesmírného programu a svých vlastních na Impériu nezávislých ekonomických burz. Toto područí trvalo až do roku 212 nového letopočtu, kdy v důsledku prohrané války s odštěpeneckým Svazem svobodných světů chtěl Xor zabezpečit své zázemí na Eraně a dokončit tak eranský sjednocovací proces. Násilnou cestou to nešlo, neboť SSS by pravděpodobně na jakoukoli xorskou agresi na eranském povrchu odpověděl vyhlášením války. Císař Furzer II. nabídl tedy oněm porobeným státům dohodu - buď zůstanou jako semiautonomní země na Eraně, nebo výměnou za své eranské území dostanou vesmírné systémy, kde mohou provozovat plně suverénní režimy. První a také největší z těchto států, Kreleš, uzavřel s Impériem dohodu dne 14. ledna 212, kdy výměnou za své území obdržel systém Kuvall. Druhý největší stát - Alaritská republika - podepsal dohodu 26. ledna; získal systém Opau. Ostatní státy již nedisponovaly dostatečnou plochou k zisku celých systémů, došlo proto k vyčlenění systému Hrotir, který si pak mezi sebe měly rozdělit. Poslední ze státu Erany podepsal 28. července 212.

Impérium Xor poskytlo k přestěhování obyvatelstva svou flotilu transportních lodí, celkem bylo z Erany takto vystěhováno 5 miliard obyvatel. Díky této akci získal Xor jednotnou a ničím neomezenou vládu nad svým domovským systémem Peur, již nehrozilo vytvoření druhé fronty v samotném srdci Impéria. Xor si tak uvolnil ruce pro plánovanou revanšní válku se Svazem svobodných světů s tím, že systémy Kuvall, Opau a Hrotir budou po vyhrané válce snadno zabrány a okupovány. V tomto se však císař Furzer II. zmýlil. Koloniální svaz, Kreleš, Alarit i Hrotirská konfederace podepsali dohodu o vzájemné ochraně a pomoci a založili Intergalaktickou radu, orgán určený pro řešení mezinárodních sporů. Impérium Xor bylo pozváno, aby se této rady účastnilo, avšak císař odmítl. Došlo k urychlení xorských válečných příprav a na počátku roku 215 zaútočila xorská válečná flota na Koloniální svaz. Vypukla tak druhá galaktická válka, která měla rozhodnout o budoucím osudu galaxie.
 


Věčný mír

11. dubna 2012 v 15:00 | Petr Losert |  Dokumenty
Mírová dohoda
mezi
Impériem Xor a Svazem svobodných světů
uzavřená na Eraně 11. září 209

Impérium Xor a Svaz svobodných světů se s nejlepším svědomím a vědomím a s touhou po ukončení všech válek a sporů dohodly na uzavření této mírové smlouvy. Stalo se tak pro vidinu rozvoje a vývinu lidského bytí a spolupráce ve vesmíru a pro budoucí generace, jež nebudou zatíženy hrůzami války. Oba státy se shodly na tom, že provedou všechny nutné kroky, vedoucí k zajištění realizace jednotlivých bodů této dohody.

§ I
Impérium Xor a Svaz svobodných světů, jejich ozbrojené složky a všechny ostatní vojenské, polovojenské a jiné jednotky učastnící se války ihned ode chvíle podepsání této dohody přeruší veškeré plánované bojové akce. Klid zbraní nastane druhý den po podepsání této dohody ve 12:00 IGH. Pokud tak určitá organizace, jednotka či jednotlivec neučiní a bude nadále pokračovat v bojích, budou tito oběma smluvními stranami považováni za narušitele míru, odzbrojeni a postaveni před společný vojenský tribunál, ustanovený v paragrafu VI této dohody.
§ II
Zástupci obou států se dohodli na vytyčení společné hranice tak, jak byla nárokována Svazem svobodných světů v den vyhlášení jejich nezávislosti. Tato hranice bude nadále modifikována přesunutím systémů Ladak a Urgallu z držení Impéria Xor do držení Svazu svobodných světů a přesunutím systému Kolnik z držení Svazu svobodných světů do držení Impéria Xor.
§ III
Všechny vojenské, polovojenské, pomocné a další jednotky budou staženy za linii, odpovídající hranici obou států vytyčenou v paragrafu II. Stahování začne druhý den po podepsání této dohody ve 12:00 IGH. Doba ukončení stažení všech těchto jednotek byla stanovena na 1. říjen 209. Pokud po této době budou některé jednotky i nadále za touto linií, stanou se válečnými zajatci příslušného státu, na jehož území se nacházejí a budou repatriovány dle rozvrhu nastíněného v paragrafu IV této dohody.
§ IV
Všichni váleční zajatci budou navráceni do svých zemí. Toto se netýká osob, prohlášených společným vojenským tribunálem stanoveným v paragrafu VI této dohody za válečné zločince. Navracení válečných zajatců bude zahájeno 1. října 209 a ukončeno nejpozději do 1. prosince 209. Pro vydání válečných zajatců byly vybrány systémy: pro válečné zajatce Impéria Xor systém Peralius, pro válečné zajatce Svazu svobodných světů systém Kolnik. Veškerý zajatý válečný materiál pro boj na planetárním povrchu, stejně jako vesmírná plavidla neschopná hyperletu, je přiznán příslušným státům jako válečná kořist. Všechna zajatá vesmírná plavidla schopná hyperletu budou navrácena příslušným státům. Stane se tak 1. října 209 v systémech, určených touto dohodou pro repatriaci válečných zajatců.
§ V
Svazem svobodných světů bude zřízena reparační komise, jejímž úkolem bude vypracovat seznam pohledávek vůči Impériu Xor, které byly způsobeny válečnými akcemi Impéria Xor a které Svaz svobodných světů požaduje od Impéria Xor k vyplacení. Tento seznam musí být vypracován do 1. června 210. Dále bude zřízena spojená reparační komise sestavená ze zástupců Impéria Xor a Svazu svobodných světů, která bude mít za úkol tento seznam prozkoumat. Na jejím rozhodnutí bude, které z těchto pohledávek budou proplaceny Impériem Xor. Tato spojená reparační komise tak musí rozhodnout do 1. ledna 211. Způsob a konečné datum vyplacení reparací Impéria Xor Svazu svobodných států bude určeno touto komisí.
§ VI
Bude zřízen společný trestní tribunál ze zástupců obou států, jehož úkolem bude soudit válečné zločince obou stran. Tento tribunál bude mít moc zcela zprostit obvinění, odsoudit osoby na časově libovolný úsek odnětím svobody, k trestným pracem popřípadě k trestu odnětí života. Osoba zproštěna tímto trestním tribunálem viny již nesmí být za takovýto přečin znovu souzena ani tímto tribunálem, ani jakýmikoliv soudními instancemi obou stran. Obě strany mají na přípravu obvinění a shromáždění důkazů čas do 1. prosince 209. Poté budou jednotlivé případy předloženy před společný trestní tribunál, který bude případy posuzovat nestranně a objektivně. Datum ukončení práce společného trestního tribunálu bude dohodnuto mezi zástupci obou stran v budoucnu.
§ VII
Vesmírná kolonizace obou stran bude okamžitě po podepsání této dohody zastavena. Oba státy se tímto zavazují, že nepodniknou žádné kolonizační kroky, aniž by k tomu měly oprávnění druhé strany. Pokud jedna strana takovou kolonizaci provede, má druhá strana právo požadovat zrušení takovéto kolonie. Pokud provinilá strana ani tehdy nestáhne své kolonisty, má poškozená strana právo zasáhnout vojenskými prostředky. V případě, že kolonizaci provede strana, jež by se nehlásila ani k jedné ze stran, které podepsaly tuto dohodu, bude takováto kolonie pod dohledem vojenských sil obou stran, dokud se tyto nedohodnou na dalším osudu kolonie.

Argun Blitz

11. dubna 2012 v 14:49 | Petr Losert |  Osobnosti

Impérium Xor. Tato tak kdysi mocná říše, která kolonizovala galaxii, nyní leží v troskách. A já jsem za to odpovědný. Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Argun Blitz a jsem vrchní velitel ozbrojených sil Svazu svobodných světů. Nyní naše flota krouží na orbitě Erany, domova nás všech lidí, a čekáme, až xorský císař konečně uzná svou prohru. Válka netrvala ani dva roky, ale chytla Impérium zcela nepřipravené. Však kdo to mohl taky čekat? Vzpoura vesmírných kolonií byla neslýchaná. Lidé z Erany se ze všech sil snažili dostat do programu kolonizace, aby opustili svou přelidněnou matku a vydali se vstříc hvězdám. Každý takový vybraný vděčil za svůj nový život Impériu. Miliardy lidí našli svůj životní cíl a smysl. Přesto přesně 43 let po začátku vesmírné kolonizace vypukla tato válka. Lidé, jež by dříve položili za Impérium své životy, se nyní proti němu obrátili. Jejich požadavky nebyly zpočátku tak radikální, chtěli pouze, aby jejich hlas byl slyšen u císaře. Jenže Impercomit jim zůstával neustále uzavřen. Protože nemohli ovlivnit rozhodování o svém osudu, rozhodli se ho vzít do vlastních rukou.

Vše se seběhlo velmi rychle. Pamatuji si, že když se sešel první koloniální sněm, byl jsem z obchodních důvodů v systému Korallan. Říkal jsem si cosi o tom, že to stejně nemá cenu, že Impérium je hluché a jediné, co od nás požaduje, jsou suroviny a potraviny. O bohové, jak jsem se jen mýlil. Sněm skončil velkou roztržkou. Řada systémů nechtěla rozhněvat císaře svými požadavky, další řada byla císaři zcela věrná. Jenže polovina ze 76 již kolonizovaných systémů nepatřila ani k jedné z těchto dvou skupin. Když se Xor k nám chová tak macešsky, je třeba opustit rodné hnízdo a vydat se vlastní cestou. Zástupci kolonií, prosazujících samostatnost, opustila sněm po třetím dnu zasedání. Sešli se znovu na planetě Shaasa, kde 20. května 207 slavnostně deklarovali svou nezávislost a neméně slavnostně vyhlásili vznik Svazu svobodných světů. Jenže toto si císař nemohl nechat líbit. Jelikož ještě tehdy neexistovalo žádné válečné námořnictvo, nechal císařský generální štáb zrekvírovat všechny dostupné lodě s hyperpohonem, naložil je vojáky a poslal vstříc rebelujícím koloniím.

Na takovouto odpověď nebyly kolonie připraveny. Nebyl na ni připraven nikdo. Ani já. Když první vojáci přistáli na Hyperionu, řekl jsem si dobrá, alespoň moje rodina bude v bezpečí. Opět, již podruhé v krátkém čase, jsem se mýlil. Imperiální vojáci vedení generálem Androonikem nechali všechny obyvatele Hyperionu zajmout. Sám Hurun Adroonik se postavil do čela tribunálu, který je všechny odsoudil jako vlastizrádce k trestu smrti. Všechny. Mé rodiče, mou ženu, mé děti. Celkem přes sedm tisíc lidí. Toho dne jsem se stal válečníkem. Vstoupil jsem do rychle budovaného koloniálního námořnictva. Díky své předcházející tříleté službě v imperiální armádě a více než desetileté praxi v řízení intergalaktické obchodní lodě jsem se stal velitelem staré obilné lodě Fornwollis, která byla přestavěna na torpédový člun. Ačkoliv již měla hodně za sebou, nebyla to špatná loď. Vyzbrojili ji čtyřmi vrhači improvizovaných torpéd, kterých na palubě nesla celkem 20. Posádku vyjma mě tvořilo dalších 17 mužů. Samí dobří chlapi, mnozí z nich přišli jako já o rodinu vinou císařských.

Naše první bitva byla velmi horečnatá. V systému Ragna jsme se střetli s imperiálním konvojem, vyslaným obsadit daný systém. Měli jsme jim v tom zabránit. Celý konvoj sestával ze čtyř lodí. Tři byly určeny pro transport jednotek, čtvrtá - menší člun vyzbrojený jedním 20mm dělem - sloužila jako doprovod. Připlížili jsme se k nim z jejich mrtvého úhlu. První dávka torpéd směřovala na onen dělový člun, který byl naší jedinou hrozbou. Zasáhla ho všechna čtyři, avšak vybouchlo jen jedno. Co si budeme namlouvat, byla to improvizovaná, často selhávající zařízení. Proto jsme vždy pálili v salvách. K zničení lodě stačilo totiž jen jedno úspěšně odpálené torpédo. Tehdy ještě nebyly speciálně konstruované válečné lodě s pancířem, jak teď, o dva roky později. Mnohdy stačilo i to, že nevybuchlé torpédo narušilo plášť lodi. I tento případ potvrzoval ono "aspoň jedno" pravidlo. Výbuch rozmetal člun na cucky. Ostatní lodě zaznamenaly výbuch a zmateně se snažily něco dělat. Dvě z nich se obrátily a začaly od nás prchat, přímo před připravené torpédomety naších druhů. Neměly ani tu nejmenší šanci. Zbývající loď v konvoji však byla jiná. Její velitel střízlivě zhodnotil své šance a místo útěku zvolil boj. Jelikož jeho loď nebyla vyzbrojena, udělal z ní samotné zbraň. Plnou rychlostí se nás snažil smést z oblohy. Naštěstí se nám povedl úspěšný úhybný manévr, který bych do naší lodi nikdy neřekl. Jak jsme se vyhýbali tomu transportu, odpálili jsme další čtyři torpéda. Dvě z nich docílila explozivního zásahu. Loď byla roztržena, do okolí se rozprostřela těla umírajících imperiálních vojáků. Byly jich stovky. Stydím se to přiznat, ale tehdy jsem nad tou zkázou pocítil velkou radost. Byl jsem jak u vytržení, pozoroval jsem ta vznášející se těla a přál jsem si, aby tak skončil každý imperiál. Bažil jsem po krvi a bylo mi jedno, zda to bude voják či civilista. Chtěl jsem zabíjet.

Postupem doby to ale ze mne vyprchalo. Viděl jsem zkázu, kterou způsobil Avran Charabuto a jeho lidé na Ururtu. Když jsem stál mezi zbytky ohořelých budov a cítil perzistentní pach spálených těl, uvědomil jsem si, že jsme stejní jako císařští. Stejní řezníci, toužící jen po tom podřezat své další sele. Takhle to dál nešlo. Naštěstí si to uvědomily obě strany a takovíto řezníci byli postaveni mimo službu. Válka se tak znovu dostala do "civilizovaných" kolejí, dá-li se to tak o válce vůbec říci. V posledním roku války vstoupily do služby již první skutečné válečné lodě, určené ke službě ve válce již od svého návrhu. Byl jsem povýšen na velitele eskadry a pod své velení dostal čtyři zbrusu nové krásky třídy Unger. Do bojů jsem se již moc nezapojil, neboť imperiálové ustupovali na všech frontách. Můj poslední boj se však odehrál právě před chvílí, nad planetou Eranou, matkou nás všech. Císařské loďstvo bylo na hlavu poraženo, prchající lodě se snažili skočit do hyperprostoru, ale to se jim mnohdy nepodařilo. Mnohé z nich se vzdaly, jiné musely být rozstříleny. Impérium nemá nyní žádnou moc, je plně v naší milosti. Nyní naše flota krouží na orbitě Erany, domova nás všech lidí, a čekáme, až xorský císař konečně uzná svou prohru.

Kam dál